Sami sebe se ptáte – nebudu pro toho druhého břemenem?
Nebudeme si lhát. Každý z nás byl v životě nemocný, více či méně vážně, každého už někdy jeho tělo zradilo a v horším případě srazilo na kolena. Snažíme se tehdy přežít sami se sebou, ať už je to nepříjemné nachlazení, propuknutí psoriázy nebo rakovina. Nezáleží na tom. Je to špatné, otravné, bolestivé, komplikované.
Situace se však ještě stupňuje, když s námi tuto otravnost, bolesti a komplikace prožívají i naši blízcí, především partner. Někdy si zvykneme, přizpůsobíme se (a on rovněž). Někdy víme, že nemoc je jen dočasná. No žít v partnerství s chronickými onemocněními je přece jen trochu větší výzva.
Když jsem měla jedenáct let, skončila jsem na jistý čas v nemocnici. Cukr v krvi skákal až do nebes, byla jsem hubená jako tříska a pila litry vody ve snaze přežít, než mi konečně poprvé píchli inzulín.
